Terst je hlavním městem provincie Friuli Venezia Giulia, vystavěným mezi mořem a horami. Mimo jiné se pyšní svým originálním středověkým rázem.
Románská bazilika, pevnost i katedrála jsou zdobeny cennými mozaikami
Terst se pyšní i svojí habsburskou minulostí, která je typická zejména pro centrum města se svými neoklasicistními palácy.
Pár minut jízdy od centra Terstu se nachází romantický zámek Miramare, který Vám může připadat naší českou Hlubokou. Celý zámek je obklopen nádhernými parky a zahradami a zároveň mořským skalnatým pobřežím, které je pod ochranou organizace WWF.
Další krásnou přírodní památkou v okolí Terstu je tzv. Grotta Gigante (Obří jeskyně), která se řadí k největším přírodním jeskyním na světě, které jsou přjístupné veřejnosti.
A nakonec istrijské městečko Muggia, které je obehnáno obrovskou středověkou zdí.
Galerie fotografií
Město Udine je srdcem a symbolem friulské provincie. Jeho středověká a benátská minulost je typická zejména na udinských náměstích, stavbách a památkách.
Centrem města je náměstí Svobody, nad kterým byl na kopci vystavěn nádherný zámek. Dále zde dominuje např. i Lionellova lodžie a nádherná zvonice. Celé náměstí je po právu často nazýváno “nejkrásnější benátské náměstí na pevnině”
Paláce a kostely města jsou zdobeny krásnými dekoracemi Giovanniho Batisti Tiepola (XVIII století). Možná proto je město také často jmenováno “město Tiepola”.
Galerie fotografií
Městečko San Daniele je známé nejen pro svojí věhlasnou šunku, ale také pro celou řadu historických památek. Mezi nejznámější patří zejména Dóm, gotický kostel sv. Antonína, nebo Guarneriánova knihovna.
Nedaleko Spilimberga se nachází friulská škola Mozaiek, která je proslavená po celém světě.
Mezi nejznámější stavby města dále patří např. Dipintův palác z 15. století, stavba je zajímavá především díky různým stavebním stylům, které byly při stavbě použity
Galerie fotografií
Villa Manin patří mezi nejkrásnější stavby v okolí. Villa byla postavena v benátském stylu v 18. Století, obklopena obrovskou zahradou, která v současné době slouží pro nejrůznější výstavy a elitní akce a meetingy. Právě v této vile podepsal roku 1797 Napoleon Bonaparte dekret, díky kterému musela benátská republika přenechat většinu svých území Rakousku Uhersku.
Tyto dvě menší města byly v roce 1976 kompletně zničeny zemětřesením, při kterém zahynuli tisíce lidí.
Obě města byla znovu vystavěna se zvláštním důrazem na kvalitu staveb a tím opět získaly svojí ztracenou krásu. V Gemoně můžete obdivovat např. novou radnici s nádhernou lodžií, či Dóm Sv. Marie Nanebevzetí, která se stala symbolem města po katastroflním přírodním úkazu.
Venzone je malé středověké město se svými nádhernými gotickými stavbami. Město se může pochlubit i Dómem s kaplí ze 13. století, kde jsou dodnes pochovány ostatky původních panovníků.
Město bylo založeno již v roce 50 př. n. l. a to samotným Giuliem Cesarem a později se stává hlavním městem prvního longobardského vévodství v Itálii. V archeologickém a křesťanském muzeu si můžete ještě dnes prohlédnout starověké důležité přísahy. Zvláštními symboly města jsou např. longobardská pevnost, nebo Ďáblův most, který byl postaven ve 14. Století.
Per visualizzare la galleria di Cividale clicca
Galerie fotografií
Město vystavěno v renesančním stylu na půdorysu devíticípé hvězdy, obehnána mohutnou benátskou zdí s řadou francouzských opevněních.
Za pozornost určitě stojí šestiboké náměstí v centru města.
Galerie fotografií
Nádherná bazilika původní starobylé římské kolonie nabízí svým návštěvníkům nezapomenutelný zážitek: podlaha ve tvaru překrásných mozaiek patří mezi největší starodávné raně křesťanské mozaiky na světě.
Městečko dále nabízí svým návštěvníkům bohaté vykopávky z dob římských i raně křesťanských, archeologické muzeum a muzeum raně křesťanské, či muzeum Patriarchátu.
Galerie fotografií
Benátky jsou místem, které ročně navštíví miliony turistů, zároveň se řadí mezi nejkrásnější města světa. Toto unikátní město bylo vystavěno na 117 ostrovech, spojených mosty a přechody.
Benátky se tímto staly jedním z největších pěších zón na světě: např. cesta z vlakového nádraží na náměstí sv. Marka trvá přibližně dvě hodiny volnou chůzí, tedy pokud se během Vaší cesty neztratíte...Ale i to stojí za to, během Vaší procházky po tomto městě objevíte nádherné historické památky ( od baziliky sv. Marka, kostelů Santa Maria della Salute, San Giorgio Maggiore, Redentore, až po Dóžecí palác na Velkém kanálu). Kromě těchto věhlasných památek, město okouzlí i bezejmenými zákoutími a uličkami. V tomto případě si nenechte ujít např. židovskou čtvrť.
Galerie fotografií
Galerie fotografií
Galerie fotografií
Mimořádná přírodní oblast mezi pevninou a jaderským mořem. Maránská laguna společně s lagunou v Gradu tvoří jedinečný přírodní celek v severní části jaderského moře. Tato jedinečná vodní nádrž, se vytvářela po tisíciletí sice pomalým, ale neustálým zvedáním mořské hladiny a původním říčním ložiskem mezi friulskou pevninou a jederským mořem.
Tato oblast se řadí mezi nejdůležitější přírodní oblasti Jadranu díky své vlhkosti a biologickému složení.
I tato oblast je pod záštitou organizace WWF, zejména díky své přírodní hodnotě. Právem je často jmenována jako maránská oáza.
Pro milovníky dlouhých a ničím nerušených procházek nádhernou přírodou, obklopenou rozsáhlými bažinami, lagunou a nedotkutelnou faunou a florou, tuto oblast srdečně doporučujeme.
Galerie fotografií
Ten, kdo přijede do města kolem poledne a prochází ulicí, která lemuje řeku Lemene, směrem k východu, v určitém okamžiku objeví nádherný zrcadlový odraz města na hladině řeky Lemene. Město patří mezi původní starobylá antická města. Bylo založeno roku 42 př. n. l. pod jménem Iulia Concordia na křižovatce dvou nejvýznamnějších římských cest Via Postumia a Via Annia. V době římské bylo město součástí království Venezia ed Histria. Po invazi barbarů se město přičlenilo k longobardskému vévodství.
Mezi nejvýznamnější dochovalé historické památky patří zbytky římského mostu ze II. – III. stol., katedrála S. Stefano, křtitelnice, či biskupský palác.
Galerie fotografií
Florencie byla založena římskými vojáky, veterány Julia Caesara pod názvem Colonia Florentina – kvetoucí kolonie. Ekonomický rozvoj města byl spojen s blizkostí silnice Via Cassia, vedoucí z Říma do severní Itálie. Dále pak město bylo ve spojení s dalšími etruskými městy a Středozemním mořem. Díky tomu se z Florencie stalo významné obchodní středisko. Ve městě se začali usazovat první osadníci, kteří přinesli do kraje ve 3. stol. křesťanství. Po pádu západořímské říše byla Florencie pustošena barbarskými kmeny. K rozmachu dochází až v 8. stol., kdy říše byla dobyta Karlem Velikým. Již počátkem 14. stol. byla Florencie jedním z pěti největších evropských měst. Posléze však přišla zkáza v podobě moru, který se šířil až do roku 1348. V tè době zahubil téměř 45 tisíc obyvatel (což odpovídalo tehdejší polovině města). V roce 1406 se podařilo Florencii vymanit z nadvlády silnější Pisy, tím získává přístup k moři a mohla se dále hospodářsky rozvíjet. Město v té době ovládala rodina Medicejských, která financovala nejen rozvoj města, ale i florentské umělce. Mezi přední umělce, kteří zde působili, můžeme zmínit např. Donatello, Giovanni da Bologna či Michelangelo Buonarroti. Dnes město patří k důležitým italským městům a zároveň od roku 1982 patří mezi města pod záštitou UNESCA.
Galerie fotografií
Ostrov Murano je ostrovem sklářského průmyslu a leží jen pár kilometro severo-východně od historického centra Benátek. V současné době se na ostrově nachází přibližně 250 soukromých skláren, které sem byly přemístěny z Benátek roku 1291, aby se předešlo nebezpečí požárů ve vlastním historickém centru. Atrakcí pro turisty je foukání skla, kde Vám mistři skláři předvedou výrobu uměleckých děl. Na ostrově můžete kromě skláren také navštívit např. Muzeum skla – Museo del Vetro, které Vám popíše historii sklářství od dob římských až po současnost. Dále pak kostel San Pietro Martire s nádhernou dřevořezbou oltářního obrazu a vzácné skleněné lustry, které jsou ukázkou vynikající dovednosti místních sklářů.
Naopak ostrov Burano patří mezi nejbarevnější ostrovy v benátské laguně a nachází se přibližně 9 km od centra Benátek. Původně byl ostrov malou rybářskou osadou. Ale se stále vzrůstající výrobou cenných krajek, které vyráběli ženy rybářů, se ostrov stále více rozrůstal. I v současné době živí obyvatele ostrova kromě turistického ruchu i prodej těchto nádherných krajek. Ostrov nadchne své návštěvníky zejména svojí pestrostí a barevností, neboť každý rybářský dům má odlišnou barvu. Říká se, že podle barvy domu se kdysi rozpoznávali jednotlivé buránské rodiny.
Nejvzdálenějším ostrovem od historického centra Benátek je ostrov Torcello. Právě zde začalo původní osidlování benátské laguny. Za návštěvu určitě stojí katedrála Santa Maria Assunta, která je po právu pokládaná za nejkrásnější benátsko-byzantskou stavbu.
Galerie fotografií
Řím, přezdívaný též Věčné město je hlavním městem Itálie, oblasti Lazio i provincie Roma a patří mezi nejstarší města Evropy. Město bylo založeno před více jak 2700 lety a po staletí bylo sídle Římské říše. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve.
S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku. Řím vznikl spojením několika osad na sedmi pahorcích. Podle pověsti bylo město založeno Romulem a Remem, které odkojila vlčice.
Mezi nejznámější antické památky města patří Koloseum, antické divadlo z roku 80, Pantheon, zbytky antického fóra Forum Romanum, Caracallovy lázně, či Andělský hrad. Řím se od středověku také pyšní proslulým systémem veřejných vodovodů. Z tohoto důvodu byla vystavěna ve městě celá řada fontán a kašen, které jsou v současnosti velmi umělecky cenné. Nejznamější římskou fontánou je Fontana di Trevi.
Nesmíme ale opomenout Řím jako centrum křesťanství. Město se dodnes pyšní množstvím bohatých kostelů, počínaje velkolepými bazilikami, přes menší a skromější budovy až po podzemní katakomby, kde se často tajně scházeli první křesťané. Mezi nejznamější kostely Říma patří bazilika sv. Petra, bazilika sv. Jana v Lateránu, bazilika Panny Marie Větší, bazilika sv. Pavla za hradbami, či bazilika sv. Vavřince za hradbami.
Galerie fotografií
Galerie fotografií
Verona je město s 256.120 obyvateli na severu Itálie a zároveň je i hlavním městem provincie Verona. Město leží přibližně 30 km od Gardského jezera a protéká jím řeka Adige. Pro svoji nádheru je město vyhledáváno turisty a anglický dramatik William Shakespeare do ní zasadil děj své slavné tragédie Romeo a Julie.
První známky o osadnících v oblasti dnešní Verony se datují již od pravěku. V období Římské říše stoupal vliv města zejména díky výhodné poloze a Verona se stává římským městem. Velkého rozmachu se město dočkalo po rozpadu Římské říše za vlády ostrogótského krále Theodorica. V 11. stol. bylo okolí Verony přidruženo k území Bavorska a v roce 1136 se stala samosprávním městem. Její existence jako nezávislého státu však byla přerušena nástupem rodiny Scaligieriů, jejichž nadvláda trvala od roku 1277 až do roku 1387, kdy Verona padla do rukou Giana Galeazza Viscontiho z Milána.
Mezi nejhezčí historické památky města patří kostel Santa Anastasia, největší veronský kostel, který byl postaven mnichy z řádu domenikánů. Plastiky kostela zobrazují příběhy z Nového zákona. Nejmalebnějším náměstím města je Piazza dell´Erbe. V minulosti se zde nacházelo fórum, ale také bylinkářské trhy, podle nichž dostalo náměstí své jméno. Dnes je toto náměstí srdcem Verony. Ve městě také najdete jeden z dochovalých antických amfiteátrů – Aréna, který byl postaven již v 1. stol. Ve 12. stol. byla Aréna poškozena zemětřesením. Dříve se zde odehrávaly gladiátorské zápasy, hry a představení. I dnes je Aréna otevřena veřejnosti a v letních měsících zde můžete navštívit proslulá operní představení. Svými rozměry se Aréna řadí na třetí místo v žebříčku největších římských amfiteátrů. Nesmíme také opomenout slavnou tragédii Romeo a Julie, kterou připomíná mramorový Juliin balkón v domě v uličce Via Cappello s číslem popisným 27, kde žila rodina Kapuletů.
Galerie fotografií
Vicenza je město v oblasti Benátsko, je hlavním městem provincie Vicenza a sídlem biskupství. Leží na řece Bacchiglione, přibližně 70 km západně od Benátek.
Město bylo založeno hluboko ve starověku v období mezi 11. a 7. stol. př. n. l. V době, kdy byla římským městem, nesla latinský název Vicetia. Ve středověku město patřilo dynastii Della Scala, v letech 1404 – 1797 patřila Vicenza benátské republice. Nejslavnější období město prožívá v období renesance, kdy zde působil architekt Andrea Palladio. Mezi jeho hlavní díla patří Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico, či Villa Capra. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, např. Vicenzo Scamozzi. Od roku 1990 zde působí také některá pracoviště Padovské università a od roku 1994 je Vicenza zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.
Galerie fotografií
Motýlí farma se nachází v srdci městečka Bordano v provincii Udine na úpatí hory San Simeone a řeky Tagliamento. Farma se může pochlubit více než 400 druhy motýlů z celého světa. Celý areál je rozdělen do tří celků – amazonský, afro-tropický a indo-australský. Návštěvníci motýlí farmy mohou obdivovat nejrůznejší druhy motýlů z celého světa. V každé sekci se nacházejí jiné druhy, jednotlivé voliéry se vyznačují odlišnými biotopy a životními podmínkami. Setkáte se zde s celou vývojovou fází motýla. Zaměstnanci farmy sbírají na rostlinách vajíčka a čerstvě vylíhlé housenky, které přenášejí do speciálně upravených insektárií. Housenky se musí zaopatřit dostatkem krmiva, aby jich přežilo co největší množství. Nedaleko motýlí farmy se nachází jezero Lago di Cavazzo, jedno z největších jezer regionu Friuli Venezia Giulia, které je ledovcového původu.
Galerie fotografií
Conegliano (36 000 obyvatel), město slavného malíře G. B. Cima (1457-1517) a zároveň místem starobylé vinařské školy z roku 1876. Dnes je město velmi produktivní a dynamickou součástí provincie Treviso.
Galerie fotografií
Muzeum zkamenělin je tvořeno třemi obrovskými sály, z nichž dva jsou věnovány zkamenělým pozůstatkům z oblasti “Pesciara”. Dochovalé nálezy v podobě obrázků, titulků a rekonstrukcí vypráví svým návštěvníkům život v této oblasti před 50 milióny lety. Celá sbírka obsahuje velké množství paleontologických nálezů a hornin. Dále je pak doplněna obrázkovými materiály, informačními panely, fotografiemi, modely prvotních živočichů a osobními památkami.
Galerie fotografií
Pordenone je italská provincie v oblasti Friuli-Venezia Giulia. Sousedí na severu a východě s provincií Udine, na západě s provinciemi Belluno a Treviso a na jihu s provincií Venezia. Provincie Pordenone byla vytvořena v roce 1968 odtržením od provincie Udine. Hlavním městěm provincie je Pordenone. Město bylo postaveno na řece Tagliamento jako římský obchodní přístav “Portus Naonis”, odtud také vzniklo jméno města. Kolem roku 1200 ovládli město aquilejští patriarchové, kteří ve městě zůstali až do příchodu habsburků. V 16. století spadlo Pordenone pod nadvládu benátčanů a dále pak do rukou Rakouska-Uherska a to až do roku 1866, kdy vzniklo nové italské království. Mezi nejhezčí části města patří především ulice Corso Vittorio Emanuele: hlavní třída starého města, dále pak Dóm, vystavěný v pozdním gotickém stylu, či románská zvonice s gotickými prvky. V Pordenone naleznete také řadu muzeí, mezi nejznámější se řadí zejména muzeum archeologické, či vědecké.
Galerie fotografií
Historie města počíná kolem roku 1140, kdy biskup Gervino z nedaleké Concordie udělil místním obyvatelům pozemky podé řeky Lemene k výstavbě přístavu, domů a obchodů. Výstavbou přístavu se ze města stává důležitý obchodní bod, který zprostředkovával obchody zejména mezi Benátčany a Rakouskem-Uherskem. V roce 1420 spadlo město pod nadvládu právě Benátčanů, kde zůstalo po celá tři století. Benátský vliv je dodnes patrný hlavně na výstavbě města. Dodnes si můžete ve městě prohlížet nádherné paláce s podchody vystavěné právě v benátské stylu z období 15. – 16. století. Možná také proto je Portogruaro často nazýváno “Malé Benátky”. V roce 1797 se Napoleon zmocnil Benátek a tím se Portogruaro dostává do rukou Rakouska-Uherska, kde zůstává až do roku 1866, kdy byla vytvořeno nové italské království.
Galerie fotografií
Sacile je malé městečko, často nazývané “Benátská zahrada”. Město vystavěné v provincii Friuli-Venezia Giulia, ale s řadou benátských tradic a zvyků. Benátské tradice do města přinesli právě Benátčané, kteří se sem přemístili z obchodních důvodů. Odtud se vyvážela sůl a koření do vnitrozemí, či dřevo naopak zpět do Benátek na výstavbu lodí a benátské flotily. Také zde je zřejmá benátská výstavba a architektura, která je patrná zejména na městských palácích, ulicích a podchodech. Za pozornost určitě stojí náměstí Piazza del Popolo, sacilský most přes řeku Livenzu, křtitelnice, gotický dóm, či nádherný palác Linardella-Ovia. Město je však známé také v oblasti ornitologie. Každým rokem se zde konají slavnosti a to první srpnovou neděli, hned po svátcích Ferragosta. Tyto slavnosti sahají hluboko do minulosti a dnes jsou velkou atrakcí i pro turisty, kteří si tak mohou prohlédnout původní zvyky a tradice, či nakoupit suvenýry na trzích, které jsou součástí těchto slavností. Říká se, že tyto slavnosti ve městě osvojil patriarcha Raimondo Della Torre 2. srpna 1274.
Galerie fotografií
Městečko Sauris je známé hlavně v oblasti gastronomie a to zejména pro své věhlasné uzené salámy, grappu, či šunku. Místní šunka – prosciutto crudo, jemně uzená s příchutí jalovce a bylinek se nechává dosušovat celý měsíc na bukovém dřevě. Své výborné šunce město věnuje i slavnosti, které se zde konají po dva víkendy, a to v půlce července. Během slavností můžete ochutnávat místní sauriskou šunku, sladkosti, noky, či grilované chuťovky. Součástí slavností je také místní trh, na kterém můžete zakoupit potravinářské produkty místní výroby. Ve městě se také vyrábí dřevěné karnevalové masky. Celé slavnosti jsou doprovázeny živou hudbou, vystoupením a dobovými tanci.
Galerie fotografií
Historie města Sesto al Reghena sahá již do předřímského období, což dokazují archeologické vykopávky v této oblasti. Město bylo postaveno jako římská vojenská základana na důležité silnici, která spojovala Concordii s Noricem. Ve středověku město prožívá úspěšné období pod vedením patriarchi z Aquilei. Město získává okolní území a velkého vzrůstu dosahuje až do příchodu Benátčanů v roce 1418. Po Benátčanech přichází nadvláda Rakouska-Uherska a to až do roku 1866, kdy město bylo přiřazeno k novému italskému království. Mezi nejznámější památky města můžeme přiřadit opatství S. Maria v Sylvisu, či baziliku.
Galerie fotografií
Treviso leží v benátském kraji v benátské nížině asi 15 km od řeky Piave a je hlavním městem stejnojmenné provincie.
Mezi nejvýznamnější památky města můžeme zařadit např. Kostel San Nicoló, náměstí Piazza dei Signori, Palazzo dei Trecento, kostel San Francesco, Dóm, náměstí Rinaldi, kaple dei Rettori, most Ponde id Pria.
Galerie fotografií
Lokalita města Valvasone zahrnuje města Casamatta, Pozzo Dipinto, Ponte Tagliamento a Torricella. Valvasone se řadí mezi nejkrásnější města provincie Friuli-Venezia Giulia. Původní římská osada prožívá svůj rozkvět již v období středověku díky své pozici. Město totiž bylo vystavěno při brodu přes řeku Tagliamento, který byl svědkem několika významných událostí. Např. v roce 1499 zde bylo zabito na osm set místních zemědělců, kteří se bránili invazi Turků, v letech 1797, 1805 a 1809 zde došlo ke střetům mezi Francouzi a Rakouskem-Uherskem, k poslednímu a nejdramatičtějšímu střetu zde došlo v listopadu 1917. Nedaleko původního brodu byla postavena Lurdská jeskyně se sochou L. De Paoli.
Centrum města dodnes zdobí nádherné paláce s původními podchody. Velkou chloubou města je také farní kostel postavený v neogotickém stylu, který uchovává jedinečný exemplář benátských varhan. Autorem těchto varhan byl Vincenzo Colombo (často zvaný také de Columbis) původem z Casale Monferrato, pobývají však v Benátkách. Tyto unikátní varhany pro farní kostel ve Valvasone počal vyrábět v roce 1532 a svojí práci ukončil roku 1538. Varhany jsou i v dnešní době ve farním kostele používány.
Nedaleko kostela se nachází zámek, který v roce 1363 vyhořel, současný vzhled zámku je ze 16. stol. Uvnitř se nachází bohatá obrazárna. Za návštěvu určitě také stojí Palazzo del conte Eugenio (palác hraběte Eugenia).
Galerie fotografií
První zprávy o Venzone jsou z roku 1001. Hovoří o důležitém obchodním místě (neboť je vystavěno mezi dvěma údolími – Val Canale a údolí od řeky Tagliametno). Město bylo vystavěno na levém břehu řeky Tagliamento při hlavní silnici do Rakouska. Přestože město bylo značně poničeno zemětřesením, podařilo se dochovat část původního opevnění, Dóm z roku 1300, ve které jsou dodnes dochovány vzácné umělecké exponáty. Před Dómem se nachází křtitelnice (původní kaple S. Michele), vystavěná ve 13. století. V podzemní kryptě této křtitelnice byly objeveny mumie, které proslavily město Venzone po celém světě. První mumie nazvaná „Gobbo” byla objevena zcela náhodně při přemístění jednoho ze sarkofágů. V letech 1825 až 1891 bylo nalezeno dalších skoro čtyřicet mumií. Po celkovém přezkoumání bylo zjištěno, že v kryptě se nacházel zvláštní typ parazitní antibiotické plísně tzv. „Hipha Bombicina Pers”, která tělo vysuší a zároveň kůži pergamenuje. Tedy zcela přírodní fenomén. Dnes jsou v křtitelnici k prohlédnutí těla pěti mumií.
Galerie fotografií
Redipuglia je město v provincii Gorizia nedaleko slovinských hranic. Slovinský název tohoto města “sredij polije” znamená v překladu “půda uprostřed”. Právě zde se nachází největší vojenská svatyně Itálie. Projekt této svatyně navrhl architekt Giovanni Greppi a sochař Giannino Castiglioni. Svatyně byla zprovozněna roku 1938 a v současné době je zde uloženo na 100.000 uren padlých italských vojáků. Ve zdejší kapli jsou pak vystaveny osobní předměty italských, rakouských a maďarských vojáků.
Galerie fotografií
La Grotta Gigante, v překladu Obří jeskyně, nebo také Jeskyně obrovská se nachází v terstském krasu jen několik kilometrů od samotného Terstu. Je 130 metrů dlouhá, 65 metrů široká a 107 metrů vysoká. Je tak obrovská, že by mohla pojmout i baziliku sv. Petra v Římě. Od roku 1995 je tato jeskyně zapsána v Guinessově knize rekordů jako největší turistická jeskyně světa. Do prostoru jeskyně se návštěvníci dostanou vstupem uměle rozšířeným z roku 1905 a pak sestupují po 500 schodech na dno, odkud stoupají po dalších 500-ti schodech k uměle vybudovanému tunelu a tím pak k východu. Celá prohlídka jeskyně trvá cca. 50 minut a díky audiopřehrávačům umístěných během trasy prohlídky si turisté mohou poslechnout výklad v jazyce italském, francouzském, anglickém a slovinském.
V roce 1959 byla v jeskyni instalována Ústavem geodézie a geofyziky na univerzitě v Terstu stanice, umožňující registraci velmi malých oscilací od vertikály (o rozměru cca. 30 tisícin vteřiny, což je citlivost, která není dostupná normálním laboratorním přístrojům).
Jeskyně byla objevena v roce 1840 a v roce 1908 byla zpřístupněna pro veřejnost.
Galerie fotografií
Prohlídka, během které Vás doprovází průvodce trvá cca. 50 min. V první etapě turisté procházejí úzkou stezkou, která je dovede až k velkému schodišti, které je tvořeno 360 kamennými schody. Po výstupu na vrchol schodiště se turistům naskytne nádherný výhled na celou jeskyni, kde jednotlivé krápníkové útvary jsou nádherně osvětleny. Dále pak navštěvníci vystupují po druhém schodišti až na úpatí jeskyně, kde se turistům naskytne nezapomenutelný obrázek. Jeskyně nasvícená do nejrůznějších barev. Dále návštěvníci pokračují stezkou až k Velkému sálu, kde všechny stalagmiti mají formu talířového sloupu. Následně se prochází kolem krápníkového sloupu Ruggero, nejvyššího stalagmitu v jeskyni, který je 12 metrů vysoký a 4 metry široký. Další výstup pak návštěvníky zavede do Oltářního Sálu, kde si turisté mohou prohlédnout jeskynní jezírko s obrovskými stalaktity. Odtud pak přichází znovu stoupání a to po několika po sobě navazujících strmých schodiští. Tento úsek se nazývá stezka “Carlo Finocchiaro”, což byl známý terstský speleolog, který celých třicet let zasvětil vyzkumu v jeskynní komisi “Eugenio Boegan”, což byla jedna z nejstarších jeskynních skupin na světě. Další schodiště dovede návštěvníky do Belvederu, 100 metrů vysoké terasy, odkud je opět překrásný pohled na stovky krápníků všech typů a velikostí.
Prohlídka je ukončena procházkou rokle, kde se nachází malá botanická zahrada se vzacnými krasovými rostlinami.
Galerie fotografií
Postojnské jeskyně se nacházejí v blízkosti slovinské obce Postojna. Jedná se o 20,5 km dlouhou krasovou jeskyni. Je to nejdelší jeskyně Slovinska a také turisticky vyhledávaný cíl. Jeskyně byly vytvořeny podzemní říčkou Pivkou. První zmínky o jeskyni jsou ze 17. století. Další jejich část byla objevena v roce 1818
Pro veřejnost byly zpřístupněny v roce 1819. V roce 1872 bylo v jeskyních instalováno elektrické osvětlení a zaveden turistický elektrický vláček. Veřejnosti je zpřístupněno 5,3 km z celkové délky jeskyně. Další zajímavostí jeskyně je zdejší endemický obojživelník nazývaný lidská ryba. Tyto ryby je možné během prohlídky jeskyně vidět v jezírku
První část jeskyně si můžete projet malým elektrickým vláčkem. Teplota v jeskyni je mezi 8° a 10°
Galerie fotografií
Jeskyně ve Villanova jsou schovány v horách uprostřed lesů. Ve svém nitru ukrývají dlouhé podzemní chodby, nádherné výklenky zvláštních forem a nepřeberné množství krápníků nejrůznejších délek a tvarů. Krápníky byly tvořeny krasovou vodou po miliony let…
Turistický okruh jeskyní je krásně osvětlen a prohlídka trvá cca. 1 hodinu. Během prohlídky návštěvníci procházejí sálem s jezírkem, úsekem, který je nazýván “Ráj”, sálem “Velká strž”. Za nejkrásnější část jeskyně je považován tzv. “Krystalový koutek” a sál “Velká brána”.
Galerie fotografií
Jeskyně ve Villanova jsou schovány v horách uprostřed lesů. Ve svém nitru ukrývají dlouhé podzemní chodby, nádherné výklenky zvláštních forem a nepřeberné množství krápníků nejrůznejších délek a tvarů. Krápníky byly tvořeny krasovou vodou po miliony let…
Speleologicko-turistický okruh je určen pro všechny, kteří chtějí objevit přírodní poklady jeskyně. Společnost G.E.L.G.V organizuje v jeskyni po celý rok speciální prohlídky na objednávku, které trvají zhruba 5 hodin. Tato prohlídka zavede návštěvníky do míst jeskyně, které jsou určeny za normálních okolností pouze pro speleology. Během prohlídky jsou k vidění např. sál Trivio, část s krápníkovými kaskádami, průzračná jezírka, sál zvaný “Velký oltář”, sál “Královny Margherity, či tzv. “indiánská krypta”. Průvodce během okruhu seznamuje návštěvníky o geologických a speleologických zvláštnostech jeskyně. Tento okruh ve Vás určitě zanechá jedinečný zážitek.
Pro více informací tel.č. 333-2389687
Galerie fotografií
Galerie fotografií
První zmínky o hradu Ariis se datují od roku 1257, kdy tehdejší pevnost získal patriarcha Gregorio di Montelongo z rodu Wrusber. Postupem let se hrad dostal do vlastnictví hraběte z Gorizie a dále pak se stal majetkem pánů z Ariis. V letech 1336 až 1492 byli vlastníky páni Savorgnan, kteří tento hrad rozdělili mezi čtyři bratry. V 16. století, kdy byla postavena pevnost v Palmanově, ztrácí hrad na svém významu a proto byl pomalu přestavěn na menší palác: současná Villa Otellio. Palác byl vybudován do dokonalé krásy a natřen červenou barvou. Jeho krása se dodnes odráží na hladině řeky Stella, nad níž byl postaven. Později region Friuli Venezia Giulia ve spolupráci s městem Rivignano nechala vybudovat kolem paláce obrovský park, který dnes slouží k přírodním vědám. V současné době se v paláci konají nejrůznější výstavy a důležitá setkání univerzitních studií v sektoru hydrobiologie. Kromě paláce ve měste Ariis můžete obdivovat také kostel San Giacomo Apostolo s freskami z 15. století, Villu Deciani de Eccher, nebo zrekonstruovaný dodnes funkční vodní mlýn.
Galerie fotografií
Hrad Cassacco ve friulském dialektu Cassacc se nachází severně od Udine, jen pár kilometrů od městečka Tricesimo. Byl vybudován na strategickém místě, které bylo lehce dosažitelné jak ze severu, tak z jihu.
Celý komplex je tvořen dvěma mohutnými věžemi, které jsou mezi sebou propojeny. Hrad byl postaven na základech původní středověké pevnosti ze 6. století a současný vzhled hradu se datuje kolem roku 1480. V období 14. a 15. století byl hrad ve vlastnictví rodu Montegnacco. Celé panství Cassacco tomuto rodu daroval patriarcha z Aquilei.
V současné době je část hradu obývána majitelem a další část hradu, zhruba 60% je využíváno pro nejrůznější kulturní akce a sezení, či manifestace s kulturním charakterem.
Galerie fotografií
Zámek Colloredo se řadí mezi nejslavnější a nejlépe dochované místní zámky v provincii Friuli Venezia Giulia. Ve friulském dialektu se zámek nazývá Colloret. V roce 1976 bohužel tuto oblast postihlo mohutné zemětřesení, při kterém utrpěl i colloredský zámek.
Tento zámek si nechal postavit v roce 1302 patriarcha z Aquileia Ottobono.
V polovině 16. století byl zámek zrekonstruován a vyzdoben známým malířem a dekoratérem Giovannim da Udine (který byl žákem slavného Raffaella) a tím se zámek zařadil mezi nejlépe zdobené zámky regionu.
V současné době sídlí na zámku Sdružení na záchranu historických objektů v regionu Friuli Venezia Giulia.
Galerie fotografií
Zámek Duino je přes 420 let soukromým majetkem rodu Della Torre z rodokmenu královského rodu Thurm-Hofer. Zámek byl vybudován na vrcholu skalnatého výběžku s nádherným výhledem na jaderské moře a terstský záliv. Kolem zámku byl vytvořen nádherný park, ve kterém i v současné době naleznete vojenský kryt ze druhé světové války.
Zámek byl vystavěn na ruinách původní románské věže. Výstavba zámku byla započata v roce 1389 a to terstským kapitánem Ugone di Duino. Po jeho smrti zámek zdědil Ramberto di Walsee, bratr první manželky, který zámek vlastnil do roku 1400. Poté zámek spadl do vlastnictví habsburků a na zámku se vystřídala celá řada zámožných italských a německých rodin, z nichž poslední italský rod Hofer von Hoenfels, který později převzal i německý název Thurn-Hofer vlastnil zámek více než 250 let.
Od roku 2003 je zámek otevřen i veřejnosti. Konají se zde veřejné informační bankety, kulturní akce, meetingy i semináře.
Součástí zámku je již zmíněný park, který byl vytvořen do několika úrovní. Je osázen vzácnými květinami, keři a stromy a dekorován krásnými sochami a skrytými zákoutími.
Galerie fotografií
První název tohoto sídla byl Villa Codroipa, později Villa Rota a v současné době je zámek ve vlastnictví rodiny Badoglio. První historická zmínka o zámku sahá do roku 1258. Jedna z nejdůležitějších rodin, které na zámku sídlila, byla rodina hrabat z Codroipa, kteří zámek vlastnili po několik desítek let.
Nejstarší částí zámku je vežní část s bránou. Zámek Flambruzzo je prvním zámkem, který byl otevřen veřejnosti v tomto regionu. Součástí zámku je i rozsáhlý anglický park.
Galerie fotografií
Zámek Fontanabona byl vystavěn v malé osadě Fontanabona, jejíž název pochází z pramenu, který vyvěrá na hlavním náměstí vesnice. Ve friulském dialektu je nazýván Fontanebuine. Dominantou této lokality je již zmíněný zámek, jehož původ sahá až do středověku. První historické zmínky o tomto místě sahají až do 10. století. Zejména pak dokument z roku 1196 psaný Corradem di Guttenbrunnen (v překladu do italštiny di Fontanabona). Kolem roku 1600 se stal vlastníkem zámku benátský kardinál Francesco Mantica, který vlastnil zámek až do roku 1819. Od roku 1969 je zámek ve správě regionu Friuli Venezia Giulia.
Galerie fotografií
HRAD JE SYMBOLEM MĚSTA GORIZIE
Počátky hradu Gorizie sahají do 11. století a je spojován s vládou císaře Ottona III di Sassonia. Následující století přešel hrad do rukou Marquarda di Eppensteina a jeho rodiny. Hrad byl postaven na vyvýšenině a tím dominoval celému městu. Postupem času byl hrad několikrát přestavován a upravován podle představ jednotlivých hrabat, kteří na hradu pobývali. V této době se z hradu ovládalo i území Tirolska. V roce 1500, po smrti Leonarda, posledního hraběte z Gorizie, hrad přešel do vlastnictví Massimiliana I Habsburského. V letech 1508 až 1509 byl hrad okupován Benátčany. Z této doby je zřejmý znak lva (symbol benátské republiky) na hlavním vchodu do hradu.
Nejstarší částí hradu je hraběcí palác. Uvnitř paláce návštěvník může obdivovat nábytek, dekorace a keramiku ze všech historických epoch, od umění středověku, přes renesanci až po baroko. Hrad se může pochlubit i bohatou sbírkou obrazů a soch, které zdobí ineriéry hradu.
V přízemí hradu se nachází málý jídelní sál s krbem a kuchyně z pozdního středověku a dále pak prostory tehdejšího vězení. V první patře si pak můžete prohlédnout hraběcí sál.
Během druhé světové války byl hrad poničen při bombardování v letech 1915 – 1918 a posléze zrekonstruován v letech 1934 až 1937. V současné době na hradě sídlí středověké muzeum města Gorizie, které se kromě jiného může pochlubit např. bohatou sbírkou zbraní z let 1271 až 1500 či hudebním sálem.
Galerie fotografií
Hrad Predjama se nachází přibližně 9 km od Postojnské jeskyně a díky své unikátní výstavbě se řadí mezi jedinečné hrady na světě. Hrad byl vystavěn ve výšce 123 metrů na skalnatém výběžku jako obrovská pevnost. Současný vzhled hrad získal v 11. století. První psané historické zmínky o hradu pocházejí z roku 1201. Současná podoba hradu pochází přibližně z roku 1570, kdy hrad nechal upravit Ivan Kobenzl. V roce 1810 přechází hrad do rukou hraběte Michele Coroniniho a dále pak v roce 1846 hrad odkoupil princ z Windischgraetzu.
K hradu se váže legenda kavalíra Erasma. Před několika lety byla na hradě otevřena galerie, která byla věnována právě jeho památce. V roce 1990, při drobné reokonstrukci hradu byly objeveny pozůstatky původního hradu ze 12. století a dále pak tajný úkryt, který byl vytesán do skály nad propastí hlubokou přiližne 60 metrů.
Hrad je v současné době otevřen i veřejnosti a návštěvníci si mohou prohlédnout bohaté umělecké sbírky, které jsou rozmístěné v jednotlivých salonech a sálech. Veřejnosti jsou přístupná čtyři patra hradu.
Galerie fotografií
Historie hradu Ragogna sahá až do 11. století. Friulský název tohoto hradu je Ruvigne. Tehdejší pevnost byla postavena při hlavní silnici mezi Concordií a Osoppem a kontrolovala tak i brod řeky Tagliamento. Po dobu nadvlády tohoto teritoria benátskou republikou se na hradě vystřídalo několik panovníků, ale jeho původní významná pozice pomalu utichala. Ke konci roku 1700 byl hrad kompletně opuštěn.
V současné době je hrad v rekonstrukci.
Galerie fotografií
Hrad d´Arcano byl vystavěn na místě původního kostela San Mauro a jeho historie sahá přibližně do 10. století. V současné době se řadí mezi nejlépe dochované hrady ve Friulsku. Hrad si nechala postavit rodina Tricano, později zvaná d´Arcano. Originál jména Tricano pochází ze znaku, na kterém byli znázorněni tři černí psi, kteří symbolizovali věrnost impériu a patriarchovi z Aquilei. Ještě dnes jsou na hradě zřejmé původní románské rysy. V roce 1420 spadá hrad pod nadvládu benátské republiky.
K hradu se váže také záhadná legenda o Francescovi d´Arcano, který se v roce 1635 oženil s Todeschinou di Prampero, kterou později ze žárlivosti zabil. Říká se, že umírající Todeschina napsala ještě vlastní krví na zeď hradu své iniciály. Tento nápis zůstal na hradě až do zemětřesení roku 1976. Tělo bylo zazděno přímo v prostorách hradu. Ostatky nebohé manželky byly skutečně později nalezeny, a to při rekonstrukci kolem roku 1900.
Galerie fotografií
První písemný dokument tzv. „Castrum Zazilet“, který se zmiňuje o hradu Saciletto, pochází z roku 1274. Ale historie hradu bude pravděpodobně sahat ještě hlouběji do minulosti. Hrad byl vybudován na antické silnici mezi Aquileií a Cividale. Proto se také stával častým sporem mezi patriarchou a hraběty z Gorizie. Těmito spory hrad často přecházel do různých vlastnictví. Pod kontrolu města Porcia přešel v roce 1335. Od roku 1490 připadá hrad do majetku patriarchy Marca Barbi a o rok později se stává majitelem Francesco di Lucinico a Bernardino Antonini. V rukou rodu Antonini hrad zůstal po celých 400 let. Hrad byl v 19. století zrekonstruován v romantickém stylu.
Galerie fotografií
Výstavba hradu San Giusto trvala skoro dvě století. Hrad byl stavěn od roku 1470 a to na přání Federica III, jako sídlo pro císařského kapitána. Původní hrad byl postaven na obdelníkovém půdorysu s přilehlou věží. Postupem času hrad mění svůj vzhled. Na popud kapitána byl přistavěn bastion, který navrhl Domenico Lalio. Poslední stavební práce byly ukončeny až v roce 1630 a to dostavbou posledního trojúhelníkového bastionu, který navrhl Pietro de Pomis. Hrad byl postaven na kopci nad městem Terst, na místě původní římské baziliky a římského fóra. Hrad měl spíše vojenský význam, neboť byl sídlem rakouských kapitánů, a to až do roku 1700. Součástí hradu byla tedy i kasárna a vězení. V současné době je hrad otevřen veřejnosti. Konají se zde různé manifestace a divadelní představení. Na hradě San Giusto bylo také zřízeno muzeum, které se může pochlubit velmi vzácnou sbírkou zbraní.
Před hradem návštěvníci mohou obdivovat pozůstatky původního římského fora romana a baziliky.
Galerie fotografií
Horní hrad i dolní hrad byly vybudovány v osadě obehnané stoletým parkem. Oba dva hrady patřily do vlastnictví jedné rodiny (rodina Strassoldo). Často jsou oba hrady nazývány „vodní hrady”, podle pramenů, které zde vyvěrají.
Interiéry obou hradů jsou zdobeny antickým nábytkem a osobními věcmi rodiny Strassoldo.
Galerie fotografií